Psychóza a léky
Vzhledem k tomu, že psychózy se vyskytují mezi lidmi v podstatě odjakživa, snažili se lidé si s nemocnými poradit. Často jim chtěli pomoct, často chtěli léčením zabránit, aby nemocní neublížili sobě nebo někomu druhému. V minulosti se psychózy léčily i hodně drastickými způsoby. Často šlo pouze o zmírnění příznaků a nepodařilo se pacienta dostat do původního stavu. Aby nemocní nerušili společnost, byli zavírání do ústavu. Takto vznikly dnešní psychiatrické léčebny, které jsou přes sto let staré a původně bývaly plné zejména pacientů s psychózou.
Velký průlom nastal, když věda – podobně jako u jiných objevů náhodou – objevila antipsychotika /původní název neuroleptika/ tj. léky, které pacienty výrazně zklidnily a po několika týdnech užívání zajistily, že pacient přestal mít bludy a halucinace, začal se chovat “normálně”, uvědomil si svoji nemoc a mohl se vrátit do původního životního prostředí.
Původní antipsychotika – plegomazin, haloperidol, thioridazin…neléčily ale pouze tu oblast mozku která je odpovědná za vznik psychózy, ale působily i na jiné oblasti mozku a z toho vyplývaly jejich četné vedlejší účinky – problémy s chůzi, suchem v puse, sliněním, zácpou….
Vývoj novějších antipsychotik je zaměřen na to, aby byly stejně nebo více účinná než původní a aby cíleněji působily tam, kde mají a měly co nejméně vedlejších účinků. Nejčastějším vedlejším účinkem novějších antispychotik je přibývání na hmotnosti. Tloustnutí má ale komplexní příčinu, podílí se na něm hodně faktorů. Léky samotné v žádném případě nejsou kaloricky vydatné. Mohou zvýšit chuť k jídlu, mohou ale také pacienta zklidnit, ten se věnuje více jídlu než aktivitám a tímto mechanismem přibere. Psychóza také často vede k pobytu v nemocnici a to je zásah do běžného pohybového režimu a pacient přibere tím, že se mnohem méně hýbe, než předtím.
Antipsychotika v úvodu zasáhnou v účinku celou psychiku a i zdravé přemýšlení Zkuste si to představit tak, že podobně jako sádra na noze zabezpečí, aby se zlomená kost nehýbala a srostla, současně ale znemožní končetině i normální volný pohyb, antipsychotika zabezpečí chorobnou “rozkývanost” psychiky, současně v úvodu udělají i změnu normálního přemýšlení. Psychika se ale postupně upraví a potom už antipsychotika působí v podstatě pouze jako něco co “psychiku drží aby se nerozjela do psychózy” a už normální fungování neovlivňuje. Znám hodně pacientů, kteří i při užívání antispychotik dostudovaly vysokou školu a pracují stále ve vystudovaném oboru – učitelé, lékaři,technici… Základním nynějším pravidlem pro délku užívání antipsychotik jsou dva roky po první atace nemoci, po opakované atace je to 5 let. Pacientům se to zdá pochopitelně hodně dlouhé, tato doporučení ale vznikla na základě zkušeností s miliony pacientů a bylo by hloupé předpokládat, že se této velké zkušenosti nějaký pacient vymyká.
Důležitá pro užívání léků je spolupráce se specialistou – psychiatrem – ten ví, která antipsychotika jsou pro pacienta vhodná, jak dlouho je má užívat, proč a kdy doporučí pacientovi léky ubrat nebo změnit. Všechny tyto postupy mají své opodstatnění a specialista je někdo, kdo toto léčení studoval a má s ním zkušenosti.